Revitalizace továrních budov č. 94 a 95, Zlín
- 2017 / projekt pro vydání stavebního povolení
- autor: Pavel Míček
- vizualizace: Lubomír Beran
Řešený komplex budov leží v sevření mezi hlavní údolní železniční trasou a korytem řeky Dřevnice v západní části bývalého baťovského výrobního areálu. Rovinaté území s takřka čtvercovým půdorysem je ze všech stran vymezeno veřejně přístupnými komunikacemi, které jsou součástí ortogonální pravoúhlé osnovy celé továrny.
Těžištěm souboru jsou v současnosti tři budovy různého stáří. Nejstarší a zároveň nejvyšší budova č. 94 byla postavena v roce 1932 a vymezuje soubor z jihu. Jde o pětipodlažní železobetonový skelet s parapetními vyzdívkami a s klasickým zlínským modulem 6.15 x 6.15 m. Původně sloužila jako punčochárna a se svým dvojčetem, sousední budovou č. 104 (na vedlejším pozemku), tvoří výškovou dominantu této části areálu. S budovou č. 94 sousedí o něco mladší, přízemní výrobní hala č. 95 z roku 1937 s charakteristickými šedovými světlíky. Byla postavena za účelem výroby a barvení punčoch. Má subtilní železobetonovou konstrukci s rastrem sloupů 6.15 x 5.30 m s poměrně nízkou využitelnou výškou 3,5 m. Soubor na severu uzavírá třípodlažní železobetonová budova vstřikolisovny obuvi z let 1967-70. Všechny budovy nesou charakteristické znaky místních továrních budov - viditelný železobetonový skelet s vyzdívkami z režného zdiva. Budovy dnes obklopují různé přístavby a dostavby, které budou v plném rozsahu odstraněny.
Koncepce revitalizace se opírá o program, jehož klíčovou náplní je výrobní provoz obrobny a nástrojárny s celou řadou podpůrných a doplňujících funkcí, které budou v souhrnu tvořit jeden fungující celek. Návrh je založen nejen na dialogu starého s novým, ale také na určité revizi vztahu mezi člověkem a jeho pracovním prostředím. Projekt se bude realizovat etapovitě a jeho dílčí části jsou navrženy tak, aby umožňovaly proměnlivé využití i ve vzdálenější budoucnosti.
Z urbanistického hlediska nedochází k významným změnám. Soubor revitalizovaných a nových budov neopouští rámec vymezený pravidelným rastrem ulic. Výšková hladina a proporční poměry jednotlivých budov vychází z původní tovární koncepce, kdy jižní a severní hranice jednoho pole (v rámci rastru ulic) tvoří výškově dominantní objemy, které mezi sebou svírají nižší rozsáhlejší, či ustoupený objem zpravidla halového charakteru. Budova č. 94 bude v rámci další etapy kompletně revitalizována. Její objem zůstane v plném rozsahu zachován. Stejným způsobem bude již v současné etapě revitalizována třípodlažní budova na severní hranici souboru. Původní hala č. 95 bude pro svůj špatný stavebně technický stav a nevyhovující prostorové parametry z velké části stržena. Zachovány zůstanou dva západní moduly, které budou konstrukčně vyztuženy a „zakonzervují“ tak současnou západní siluetu souboru s charakteristickými šedovými světlíky. Na místě původní haly vznikne nová ocelová hala s rozpony sloupů v násobku čísla 6.15 (18.45 x 12.30 m). Její silueta bude dominantním prvkem východního průčelí celého komplexu. Mezi budovou č. 94 a novou ocelovou halou bude uzavřený zásobovací koridor, který tyto dva výrazné objemy kompozičně, ale i funkčně odděluje.
Soubor je v několika místech dopravně napojen na severojižní obslužné komunikace. Celý záměr je v rámci řešených pozemků doplněn nezbytným množstvím parkovacích stání. Nedílnou součástí koncepce je výsadba stromů. Má formu uličních alejí - podél západního a východního průčelí, nebo koncentrované výsadby v odpočinkových atriích.
Klíčovým motivem koncepce je od samého počátku vůle skloubit požadavky investora v podobě soudobé továrny využívající i nejmodernější technologie, spolu s chátrající stavební strukturou odkazující na nejslavnější epochu Zlína. Cílem nebylo za každou cenu vše staré nákladně zachraňovat, ale najít podstatu původní struktury. S tou dál nenásilně pracovat a rozumně jí soudobými prostředky rozvíjet, tak aby neztratila platnost ani ve vzdálenější budoucnosti. Dát historické substanci z betonu a cihel stejný smysl, kterému vděčí za svůj vznik. Vytvořit takovou koncepci prostoru a její konstrukce, která bude schopná pojmout nejen vývoj a z něho plynoucí změny ve výrobních technologiích, ale i zcela jiný provoz od výroby či skladování, až třeba po obchodní, sportovní, nebo výstavní využití.
Neméně důležitým kritériem návrhu byla také práce s vnímáním výsledného celku z pohledu uživatele a jeho smyslů. Transparentnost mezi jednotlivými provozy, průhledy do veřejného prostoru, venkovní odpočinková atria se stromy, čerstvý vzduch, vnímání pohybujícího se nebe nad Vámi apod. Odlišnost atmosféry by měla znásobit zážitek z pobytu v různě orientovaných částech souboru.
